Call of Duty Modern Warfare 2
Pokračování jedné z nejlepších i nejprodávanějších akčních her, Call of Duty Modern Warfare 2, lze přirovnat k naplno rozjetému tornádu. Pokud jste hráli předchozí díl, jistě trochu tušíte, o čem tady básníme. Strhující atmosféra a zběsilé válečné peklo znovu útočí.
V Call of Duty Modern Warfare 2 jste vojákem a účastníte se moderního konfliktu, který rozpoutal nemilosrdný terorista. Tíha války se tentokrát přenese přímo do srdce USA, ovšem bojovat budete nejen zde.
V průběhu hry se totiž vtělujete do několika různých postav, ať to jsou standardní vojáci, nebo speciální jednotky, což designérům hry umožnilo dokonale namíchat různorodá prostředí i styl misí.
Smekáme klobouk před výborným designem jednotlivých úrovní, ať to jsou boje v úzkých uličkách Rio de Janeira, ve vánici na zasněženém ruském letišti, v Afghánistánu, na Kavkazu, nebo při přepadu ropné plošiny, k níž připlavete ponorkou a vynoříte se z vody jako duchové. Každá taková akce má svůj styl pulzující mezi zběsilou válečnou vřavou s desítkami vln nepřátel a úkoly, ve kterých je lepší alespoň chvilku zůstat nepozorován.
Ovládne vás scénář
Je chvályhodné, jak tato hra dokáže zamaskovat omezení prostoru. Nemáte žádnou taktickou volnost. Velkou část hry se ženete jako blázen vpřed uzavřenými koridory a nepřemýšlíte nad taktikou. James Bond nebo John Rambo jsou proti vám břídilové.
Prolétající střely, výbuchy, vrtulníky a neustále se měnící úkoly vás dokonale zaměstnají. Nečekejte realistické účinky zbraní, tohle je čistokrevná arkáda, spíše se můžete cítit jako herec drsného akčního filmu, hrající podle velmi dobře napsaného scénáře.
Nepřekonatelná animace
Autoři dokázali ze situací i z bitev na menších prostranstvích vycucnout maximum. Například v americkém městě nejdříve útočíte na restauraci, pak ji bráníte, následně chráníte vojáka nesoucího zraněné a v mžiku vás děj žene o pár metrů dál, abyste zničili vrtulník nebo ovládali bezpilotní letadla naplněná trhavinou.
Dokonalý filmový zážitek nekazí ani sekvence, kdy se máte spouštět na laně, přepadnout tiše nepřítele nebo přeskočit mezi střechami. Všechny tyto činnosti spustíte jedním tlačítkem a jejich provedení už jen s napětím sledujete. A je se na co koukat. Grafika je parádní, a navíc dobře optimalizovaná, tudíž běžné herní PC s ní nebude mít problémy.
Ohromily nás i animace vojáků, u kterých vidíte napnutí svalů způsobené stresem z boje, všechno vypadá velmi realisticky.
Call of Duty Modern Warfare 2 jsme dohráli za necelých sedm hodin. Kromě krátkosti kampaně se nám nezamlouvalo, že v příliš mnoha misích je úkolem následovat jiného vojáka a sami nejste vůdcem akce.
Styl misí je také hodně podobný těm z prvního dílu a oživuje ho jen pár povedených nápadů. Ale proč chtít nespočet inovací, když tahle zběsilá válečná jízda tak skvěle funguje, strhává a baví. Máme tady jednu z nejlepších her roku.
Válčení navíc
Kampaň dohrajete rychle, ale hra vás nenechá na holičkách. Zajímavou novinkou je Special Ops. Jde o soubor jakýchsi misí, kde plníte nejrůznější úkoly a hra vás za to hodnotí.
Odrážíte vlny nepřátel, ničíte zadané cíle nebo se například snažíte někam nepozorovaně dostat. Skvělé je, že se do toho můžete pustit on-line v kooperaci s jedním spoluhráčem. Další možností, jak si prodloužit hraní, je multiplayer.
Oproti svému předchůdci je v mnoha směrech vylepšený, obsahuje nové speciální schopnosti (perky), výbavu, zbraně i jejich možné vylepšování, nabízí nové mapy, a hlavně ojedinělou zábavu. Zkuste odolat záludným lidským soupeřům. Škoda jen, že autoři nyní neumožňují spuštění vlastních dedikovaných serverů.
Krvavá lázeň
CoD Modern Warfare 2 je hra pro starší a dospělé hráče. O tom nebudeme pochybovat ani polemizovat. Pustilo se do hodně naturalistického ztvárnění násilí i zabíjení. Pryč jsou doby, kdy svět videoher měl svou specifickou hranatou podobu, viditelně oddělitelnou od reálného vzhledu skutečného světa.
Moderní technologie již dokáží ať pozitivní, nebo negativní scény zobrazovat velmi reálně, a navíc hry jsou specifickou zábavou se schopností vás do sebe vtáhnout a nabídnout přímou odezvu prostředí na vaše činy.
Na CODMW2 musíte zkrátka mít věk i duševní vyspělost, abyste se dokázali přes prezentovanou a v mnoha směrech realisticky ukázanou válku přenést a užít si tuto unikátní multimediální zábavu stejně dobře, jako si užíváte divokých akčních filmů.
Kritiku si však od nás autoři sklidí za nesmyslně brutální misi s masakrem na letišti, kdy hráče postaví do role teroristy, alias dvojitého agenta. Cílem mělo být vyvolání nenávisti k hlavnímu zápornému hrdinovi. Tato mise je však zbytečně kontroverzí, její cíl se minul s účinkem. Přestože hra na tuto misi upozorňuje a lze ji přeskočit, takové věci by se ve hrách objevovat neměly, stejně jako se některé scény nedávají do akčních filmů.
Hodnocení : 85%
Výhody: neskutečně působivá a vtahující atmosféra, rozmanitost misí i prostředí, grafika, kooperativní mod, multiplayer, příběh
Nevýhody: krátká kampaň, zbytečně brutální mise na letišti.
Výrobce: Infinity Ward
Mnoho původních národů uctívalo tygry jako božstvo – dnes by tygři tuto úctu potřebovali, možná by je pomohla ochránit
Upražené a rozemleté tygří kosti smíchané s vínem jsou prý tím nejlepším lékem na revma. Ale dovolit si je může jen málokdo, jsou totiž nesmírně drahé.
Také další části tygřího těla patří v orientální medicíně k žádaným lékům. A protože tygrů je čím dál méně a jejich ochránců naopak více a lépe vybavených, cena tygřích orgánů dosahuje astronomických výšek. Za jediného tygra může lovec získat na černém trhu 1500 až 2500 dolarů! Boj ochránců přírody s pytláky tak nebere konce. A jak dokumentují následujícíc dva příběhy, jen někdy je úspěšný.
Záchrana na poslední chvíli
(Malajsie, září 2009)
Při běžné kontrole si strážci lesního celku Belum-Temengor všimli dvou motorkářů, kteří před nimi podezřele rychle ujeli. Nedaleko silnice pak objevili pětiletého tygřího samce chyceného za přední tlapu do drátěného oka.
Spolu s přivolanou posilou převezli tygra do zoo Malacca, kde ho veterinář zbavil smyčky a ošetřil mu ránu. Doufá, že nebude nutné tlapu zvířeti amputovat a bude možné ho po vyléčení vrátit zpět do přírody. Je ale jisté, že za poslední rok bylo v této oblasti uloveno mnohem víc tygrů, kteří podobné štěstí neměli.
S minou na tygra
(Kambodža, červen 2001)
Kambodžský zemědělec Lain Sothy míří do lesa. V jedné ruce nese mrtvou opici, ve druhé nášlapnou minu. Dobře ví, že pokud bude mít štěstí a položí opici na minu na správném místě, vydělá za tento týden víc peněz, než za čtyři roky práce na poli. Když se za pár dní vrátí na stejné místo, čeká tu na něj výhra – mrtvý tygr.
Tygři vs. lidé
Pytláctví však není jedinou příčinou ubývání tygrů. Nelegální těžba lesů je připravuje o domov, domácí zvířata na pastvinách vytlačují původní zvěř. Tygři se z nouze se vydávají do blízkosti lidských sídel na lov dobytka. Dochází tak ke konfliktům s místními obyvateli, které často končí i zabitím člověka. Lidé se přirozeně brání – líčí na tygry pasti a otrávené návnady, střílejí je ...
Ochrana tygrů je za těchto okolností mimořádně obtížná, situaci řeší mezinárodní ochranářské organizace ve spolupráci s vládami zemí, kterých se to týká. Snahou je, vybudovat dostatečně velkou síť rezervací a národních parků, v nichž by mohli tygři nerušeně žít, a najít finanční prostředky na úhradu ztrát zemědělců.
Ve volné přírodě dnes přežívá posledních asi 4 – 5 tisíc jedinců. Z původních devíti poddruhů jsou už tři definitivně vyhubené. Který je na řadě teď?
Tygr indočínský (Panthera tigris corbetti) – přežívá 1200 – 1500 jedinců
Tygr čínský (P. t. amoyensis) – není známo – přežívá možná několik posledních jedinců, možná už žádný
Tygr sibiřský (P. t. altaica) – největší poddruh – přežívá asi 500 jedinců
Tygr sumatránský (P. t. sumatrae) – nejmenší poddruh – přežívá méně než 400 jedinců
Tygr indický (P. t. tigris) – nejrozšířenější poddruh – přežívá asi 1800 jedinců
Tygr malajský (P. t. jacksoni) – poslední popsaný poddruh (až v r. 2004) – přežívá asi 500 jedinců
¨
další ´=)
Ptakoještěři žili po celé druhohory. Můžeme proto snít o tom, že je někde objevíme nebo z nálezů nějak oživíme.
Hledání záhadných zvířat se věnuje skupina biologů a dalších nadšenců, kteří svůj obor nazývají kryptozoologií.
Předním českým a i světově významným kryptozoologem je Jaroslav Mareš, autor řady knih o tajemných tvorech, a také objevitel největšího dravého brouka na světě.
Myslíte, že i dnešní čtenáři ABC mohou objevit nový druh zvířete, nebo že se už doba nalézání nových druhů skončila?
Kdysi na začátku 19. století vážený přírodovědec Georges Cuvier prohlásil, že všechna velká zvířata již byla objevena. Řekl také že, gorily neexistují, to prý jen cestovatelé nejsou schopni rozpoznat šimpanze a příliš věří domorodým zprávám a legendám.
Jeho názor nám připadá úsměvný, ale říkat, že se dnes už nedá nic objevit, je stejný nesmysl jako za Cuvierovy doby. Naopak jsem přesvědčený, že pokud připočteme i hmyz a mořské živočichy, existuje daleko více tvorů neznámých než známých.
Stejně tak myslím, že mnoho tvorů vymře dříve, než je vědci stačí popsat. Myslím, že pro čtenáře ABC existují obrovské možnosti v tomto směru, a kdo se zajímá o přírodu může uspět.
Jak ale postupovat? Do Afriky nebo Amazonie je to daleko…
Je známý případ z Francie, kde měli v muzeu vystaveného velikého gekona. Za sto let, kdy byl ve vitríně, kolem něho prošlo obrovské množství návštěvníků, z nichž mnozí byli profesionální přírodovědci. Ale nikoho nenapadlo, že by zrovna zde v muzeu mohli objevit nového živočicha.
Teprve, až asi před dvaceti lety, nový kurátor muzea, který si prohlížel sbírky, poznal, že toto zvíře nedokáže zařadit. Požádal proto specialisty, aby mu pomohli, a ti zjistili, že se jedná o úplně nového, neobjeveného tvora, který pochází z Nového Zélandu. Dostal jméno gekon Delcourtův, a je vůbec největším gekonem, kterého známe. Měří 60 centimetrů.
Bohužel další jedince nikdo nespatřil. Vědci po nich pátrají, ale objevit je se zatím nepodařilo. Je otázkou, zda gekon Delcourtův nevyhynul. Můžeme jen doufat, že se mu ještě někde daří před lidmi skrývat.
Takže je důležité být všímavý?
To je vlastně i případ mého objevu největšího dravého brouka na světě Manticora imperator. Vše začalo tím, že mi známý v Paříží ukázal slonem rozšlápnuté krovky, které přinesl jeho kamarád ze safari v Africe. Protože jsem se o manticory zajímal, poznal jsem, že se jedná o neznámý obrovský druh. Samozřejmě exemplář, na který šlápl slon byl značně poškozený.
Bylo také jasné, že se jednalo o krovky mrtvého brouka, které na savanu zanesl vítr ještě předtím, že se na ně slon postavil. K nálezu došlo zcela náhodou. Lovec to schoval do lahvičky jen proto, že si na mého známého vzpomněl.
Čili, dal mu to vlastně jen tak z legrace, ale vedlo to k objevu největšího dravého brouka na světě. Takže skutečně stačí mít oči otevřené a objevy se dají udělat kdekoliv.
Pokoušel jste se také nalézt v africkém pralese tajemného létajícího tvora kongamata, snad pterosaura. Je reálné, že by takové nějaké zvíře mohlo existovat a unikat lidské pozornosti?
Příslušníci kmene Mbwela, který žije na okraji obrovského bažinatého na hranicích Angoly a Konga, tvrdí, respektive tvrdili v době, kdy jsme tam byli, že tohoto tvora, který skutečně podle popisu připomíná pterosaura, občas vídávají. Tehdy, před čtyřiceti lety, také potvrzovali, že se ho bojí.
Údajně je viděli i někteří příslušníci vojenských jednotek v době válečných střetů na hranicích Angoly, Konga a Zambie. Můj známý, který studoval na právnické fakultě se synem bývalého angolského prezidenta, tvrdil že kubánští vojáci, kteří tehdy v Angole byli, dokonce tyto tvory objevili a našli jejich vejce.
Já osobně ze své zkušenosti vím, že Mbwelové jsou o existenci tohoto tvora pevně přesvědčeni. Takže si myslím, že pověsti po kongamatovi se zakládají na existenci na nějakého reálně existujícího tvora. I když značně vzácného. To ostatně i domorodci potvrzují s tím, že dřív byli mnohem hojnější.
Myslíte tedy, že v Africe žije, nebo donedávna žili ptakoještěři?
Zda je kongamato přežívající pterosaurus nevím. Zajímavé je, že svědkové ho popisují ne jako některého z posledních typů pterosaurů, což byli krátkoocasí a bezzubí pterodaktylové, ale spíše jako tvora, který byl na začátku vývoje ptakoještěrů, který se nápadně podobá rodu Dimorphodon.
Popisují ho jako „netopýra s krokodýlí hlavou“, který má v rozpětí asi dva metry. Má prý velikou jakoby bezmasou lebku s mohutnými zuby.
Také má mít ocas. To by znamenalo, že by musel přežít téměř 200 milionů let. O jednom jsem však přesvědčený: nějaký vědě neznámý živočich na počátku této legendy stojí.
Mládě draka je bohužel podvod, který zřejmě kdysi vyrobila německá rozvědka. Mělo by vás zarazit, že má šest končetin (dvě křídla a čtyři nohy). Žádný suchozemský obratlovec totiž nemá více než čtyři končetiny.
a teď trošku zábavy
další
Počátkem letošního listopadu znali astronomové už 403 exoplanety.
Počátkem letošního listopadu znali astronomové už 403 exoplanety. To jest planety obíhající kolem jiných hvězd, než je Slunce.
Přestože jsou od Země velice daleko, v několika případech se podařilo pomocí Hubbleova a Spitzerova dalekohledu objevit nejen jejich atmosféru, ale určit i jejich přibližné složení. Příkladem může být obří plynná planeta HD 209458 b v souhvězdí Pegase. Od Země je vzdálena 150 světelných roků. Její horká atmosféra obsahuje nejen sodík, vodík, kyslík, uhlík a další prvky, ale také organické látky, jako je voda, metan či oxid uhličitý.
Snahou astronomů je objevit planety, na kterých existují vhodné podmínky pro život.
další
